 Drtič hlavy
Zdá se, že tento nástroj, o němž jsou záznamy již ve
středověku, byl dosti ceněn, zvláště v severním Německu. Jeho fungování je
velmi jednoduché: brada oběti byla položena na dřevěný nebo železný podstavec a
poté pomocí šroubů byla „čepička“ snižována až na hlavu. Nejprve byla rozdrcena
zubní lůžka, potom čelisti, nakonec došlo k vytékání mozkové hmoty skrz
lebeční schránku. Během času tento nástroj ztratil svoji smrtelnou funkci a
sloužil jako nástroj inkvizice a mučení. V některých zemích Latinské
Ameriky se ještě dodnes používá nástroj podobný tomuto, i když „čepička“ a
spodní podložky jsou vyloženy velmi jemným materiálem, který nezanechává
viditelné stopy na těle oběti. Obviněný je však ochoten spolupracovat ihned po
pár otáčkách šroubem.
 Stětí hlavy
Na konci procesů
s čarodějnicemi bylo velmi časté vykonání trestu katovou sekerou –
častější bylo pouze upalování na hranici.
Jestliže čarodějnice byla uznána vinou za menší přečiny,
stačilo stětí hlavy obviněné.
Pokud obžaloba přidala jako přitěžující okolnost tělesný
kontakt nebo pokrevní svazek s ďáblem, po stětí hlavy muselo nutně
následovat spálení na hranici a poté rozptýlení popela.
Tento trest nacházíme v jednom ze stodvacetitří
procesů, které se konaly v Poschiavu a které poskvrnily pověst údolí
Valtellina v Lombardii.
Jistá Kateřina Roosová, nešťastná dcera a vnučka prokázaných
čarodějnic, zatknutá kvůli pomluvám o ní šířeným, byla mučena až do
úplného přiznání všech hrozných zločinů,
které jí byly připisovány.
Byla tak odsouzena ke stětí hlavy a spálení.
Její majetek byl zcela zkonfiskován – jednalo se o tehdy
značnou částku čtyřtisíc lir.
V archívech města Poschiavo existuje dodnes záznam
všech soudních aktů, které se vztahují k této smutné události.
Pás cudnosti
Podle tradice tyto nástroje sloužily k zajištění
věrnosti manželek rytířů, kteří se vydávali na křížové výpravy do Svaté Země.
Toto bylo technicky možné, avšak je krátce, maximálně pár
dní, jinak by tyto ženy podlehly nevyhnutelným infekcím způsobeným odřeninami
od železných částí, což bylo zhoršeno ještě tím, že se nemohly umýt.
Zdá se však, že tento nástroj se převážně používal
k tomu, aby zabránil znásilnění, zvláště v případě krátkých
vojenských zastávek nebo také během cest a přenocování v hostincích. Zdá
se tudíž zřejmé, že ženy si navlékaly pás cudnosti z vlastní iniciativy.
Chceme však zdůraznit význam mučicího nástroje, který žena
musela snášet, byť i ze své vůle, aby se ubránila násilí mužského přemožitele.
 Norimberská panna
Nápad zmechanizovat mučení se zrodil v Německu – tam má
svůj původ „Norimberská panna“. Byla takto nazvána, protože z vnějšího pohledu její vzhled
připomínal bavorskou dívku a taky protože její prototyp byl sestrojen
v podzemí tajného soudního dvora v městě Norimberku.
Odsouzený byl zavřen uvnitř, kde velmi ostré bodliny
propíchaly tělo nešťastníka.
Rozmístění těchto bodlin bylo tak dobře vymyšleno, že –
přestože propíchaly tělo na různých místech – nepropíchly životně důležité
orgány.
Oběť byla proto vystavena dlouhé a strašné agónii.První svědectví o vykonání trestu pomocí „Panny“ sahá do roku 1515 a podává ho Gustav Freytag ve své knize „Bilder aus der deutschen
Vergangenheit“ vypravuje o trestu uloženém jednomu padělateli, který zůstal
uvnitř sarkofágu po tři dny v příšerných útrapách.
| 
VYHLEDAT SPOJ