Hrob sv. Vojtěcha najdeme ve střední lodi Svatovítské katedrály. Je to místo nepatrně vystupující nad úroveň podlahy, ohraničené bronzovým lemem s nápisem. Ostatky tohoto mučedníka uložil Boleslav Chrabrý po jeho smrti v roce 997 v polském Hnězdně. Český kníže Břetislav je pak roku 1039 převezl do Prahy a uložil je právě v tom kostele, který Vojtěch roku 994 naposledy opustil. V roce 1396 byly ostatky sv. Vojtěcha přeneseny do nově vybudované hrobky v hlavní lodi rozestavěné Svatovítské katedrály. Po dostavění chóru byla totiž v roce 1392 zahájena výstavba transeptu a trojlodí. Po požáru v roce 1541 stojící části trojlodí zanikly, ale hrob sv. Vojtěcha zůstal zachován. Nad tímto hrobem byla v 16. století zbudována renesanční kaple podle projektu U. Aostallise. Při dostavbě katedrály v 19. století byla hrobka otevřena, prozkoumána a kaple zbořena. Po dostavění chrámu zde měl být vybudován oltář, který by místo připomínal, ale k tomu už nedošlo. V roce 1996 bylo zjištěno, že hrobka se dochovala v podstatě ve stavu z roku 1396; byly odstraněny jen všechny nadzemní části, další zamýšlené úpravy se pak neuskutečnily. Hrob, v němž spočívaly ostatky sv. Vojtěcha více než 500 let, byl důstojně opraven a opatřen nápisem. Ostatky však byly uloženy v původní gotické části katedrály vpravo, v kapli sv. Erharda a Otýlie, nazývané také Vlašimská.

Vojtěch pocházel z knížecího rodu Slavníkovců, usazeného ve východních Čechách. Narodil se roku 956 na Libici ležící na řece Cidlině. Jeho otec Slavník udržoval v té době přátelské styky s Přemyslovci, vládnoucím rodem v západní části Čech. Slavníkovci však měli čilé styky také se Saskem a zvlášť s magdeburskou metropolí. Roku 961 se na Libici zastavil Adalbert, pozdější arcibiskup magdeburský. Rodiče později – v roce 972 – poslali Vojtěcha do Magdeburku, aby tam získal vzdělání. Arcibiskup Adalbert chtěl z Vojtěcha vychovat příštího biskupa českého národa a dal mu při biřmování své jméno Adalbert. V Magdeburku Vojtěch strávil devět let, domů se vrátil v roce 981.

Pražský biskup Dětmar vysvětil Vojtěcha na podjáhena a byl přidělen kléru hlavního kostela pražského. Skutečnost, že Přemyslovci určili, že nástupcem Dětmara na biskupském stolci bude příslušník slavníkovského rodu Vojtěch-Adalbert, byl velký ústupek, který měl zajistit smírné soužití slovanských kmenů v Čechách.

Biskup Dětmar náhle onemocněl a roku 982 zemřel. Volba nového biskupa proběhla krátce poté na Levém Hradci. Ve svých sedmadvaceti letech se jím stal Vojtěch Slavník. V té době začal mladý Vojtěch vyznávat přesvědčení v duchu dobového reformního hnutí v západním křesťanském světě, které kladlo důraz na askezi a rozjímavý život. Vypravil se do Itálie, aby ve Veroně obdržel roku 983 investituru a byl vysvěcen na biskupa. Setkání s představiteli mnišské reformy utvrdila změny ve Vojtěchově smýšlení. Do Prahy se vrátil téměř jako mnich v biskupském rouchu.

Vojtěchovi se zřejmě již za jeho prvního biskupského období podařilo spojit všechny země ovládané Přemyslovci pod pravomoc pražského biskupa. Navštívil Moravu, Slovensko, a stal se jedním z prvních apoštolů Maďarů. Ve své diecézi pracoval pět let. Jeho snahy vymýtit některé zvyklosti odporující křesťanským ideám se však setkávaly s nepochopením a odporem, zvláště u šlechty. Vojtěch se nakonec rozhodl zanechat svého působení jako biskup a uchýlit se někam do ústraní. Roku 988 odešel do Říma. Papež snad přijal jeho demisi, ale pražské biskupství zatím znovu neobsadil.

Vojtěch chtěl vykonat pouť do Jeruzaléma a pak se usadit někde v cizině, aby mohl vést odříkavý a rozjímavý život. Zastavil se v benediktinském klášteře Monte Cassino. Tam zůstal nějakou dobu a pak odešel do Valleluce, kde žil řecký mnich Nilus. Ten mu dal doporučení na opata Lva v benediktinském opatství sv. Bonifáce a Alexia v Římě. Tam pak žil až do roku 992.

Dosud se soudilo, že Vojtěch odešel z Prahy kvůli konfliktu mezi ním a polobarbarskými věřícími. Podle posledních bádání však kulturní úroveň Čech v 10. století byla vyšší než v okolních zemích – slovanští kněží z Velké Moravy sem totiž přinesli kulturu, která měla prameny v Byzanci, tehdy největším kulturním středisku. Ukazuje se, že Vojtěch neměl hlavně podporu knížete Čechů Boleslava II. Důvodem byly rozpory mezi Čechy a Poláky. V Čechách nadále trvalo soupeření mezi Přemyslovci a Slavníkovci. Ti sousedili s Polskem a měli zájem na udržení dobrých vztahů s těmito sousedy. Šlechta na území Přemyslovců se stavěla proti biskupovi z rodu Slavníkovců, který bránil válce s Poláky. Když neměl úspěch, nabídl, že odstoupí s tím, ať jeho úřad převezme příslušník panovnického rodu.

Roku 992 se do Říma dostavilo poselstvo z Čech a žádalo, aby se Vojtěch vrátil na biskupský stolec. Papež svolal synodu, která rozhodla, že se Vojtěch do své diecéze má vrátit. Vojtěch se podřídil, ale žádal knížete o pomoc při odstraňování nešvarů v Čechách a o založení benediktinského kláštera.
Po návratu do Čech byl Vojtěch srdečně přivítán lidem i knížetem. Boleslav neodkládal založení benediktinského kláštera a Vojtěch mohl již v lednu 993 vysvětit nový klášterní kostel v Břevnově.

Avšak situace s postojem šlechty se nezlepšila. Příhoda s cizoložnou ženou, kterou chtěl Vojtěch vzít pod svou ochranu, ale již nakonec příslušníci rodu Vršovců (podporujícího Přemyslovce) přesto sťali, pak byla dokladem opětovného napětí mezi Přemyslovci a Slavníkovci. Vojtěch znovu opustil svou diecézi.

Vedoucí postavení Přemyslovců v Čechách již uznávaly všechny ostatní menší kmeny na území bývalých keltských Bójů (odtud název země Bohemia), ale Slavníkovci se stále považovali za nezávislý, svrchovaný rod. Navíc se přikláněli k Polsku, s nímž Boleslav prohrál válku. A tak nakonec Boleslav řešil situaci násilím, dokonce porušením daného slova, a celý rod Slavníkovců byl pobit. Naživu zůstali jen tři jeho příslušníci, mezi nimi Vojtěch. Ten v době, kdy se odehrávala krutá likvidace jeho rodu, byl již v Římě. Byl na něj činěn nátlak, aby se vrátil do Prahy na biskupský stolec, ale nakonec dostal svolení odejít jako misionář do některé pohanské země. Z Říma odešel asi v polovině roku 996. Odebral se do Mohuče a potom do Polska. Tam vyvíjel čilou náboženskou činnost. Chtěl pak jít hlásat evangelium mezi Ljutice, ale bylo mu doporučeno, aby šel mezi Prusy. Na hranicích mezi Polskem a Pruskem byl však jedním z pohraničních vojáků zabit. Jeho tělo hodili do vody, ale bylo vyplaveno na polský břeh a nalezeno. Hlavu našel pocestný, od něhož byla vykoupena. Boleslav Chrabrý uložil Vojtěchovy ostatky s velkou slávou ve Hnězdně.

Vojtěch dal život za víru Kristovu a stal se vzorem celému západnímu křesťanstvu, neboť uskutečnil nejvyšší ideály – dokonalé mnišství a mučednictví. V Čechách je sv. Vojtěch méně znám a uctíván nežli ostatní čeští světci – více jej uctívají v Polsku, na Slovensku, v Itálii, v Maďarsku. Jeho život, naplněný láskou k Bohu a k bližnímu, však proniká staletími...

V roce 1997, v den tisícího výročí zavraždění sv. Vojtěcha, bylo na Pražském hradě obnoveno zasvěcení katedrály sv. Vítovi, Václavovi a Vojtěchovi.