Jižně od Prahy, směrem ke státní hranici s Rakouskem a Německem, se rozprostírá Jihočeský kraj. Jeho jádro tvoří jihočeská kotlina s Českobudějovickou a Třeboňskou pánví, na jihozápadě se táhne pohoří Šumava, dále výběžky Brd, Středočeská žulová vrchovina, Českomoravská vrchovina a Novohradské hory. Sedm okresů nese jména sedmi velkých měst – Českých Budějovic, Českého Krumlova, Jindřichova Hradce, Písku, Prachatic, Strakonic a Tábora, jež jsou už samy o sobě pokladnicemi historických památek. Jihočeský kraj se též pyšní celou řadou chráněných krajinných oblastí a národních parků.
Město Tábor, vybudované husity v 15. století a pojmenované podle biblické hory, upoutá zachovalým starým jádrem s gotickou radnicí, někdejším hradem Kotnov i kostely. Za prohlídku stojí i nedaleký poutní areál Klokoty, zřícenina Kozí Hrádek (jež pamatuje kázání reformátora Jana Husa), dále hrad Choustník, zámek Červená Lhota, Chýnovská jeskyně nebo lidové stavby poblíž Veselí nad Lužnicí. Z technických památek připomeňme řetězový most z 19. století u obce Stádlec na řece Lužnici. V sousedním okrese Písek bývá kromě hlavního města se souborem památek (gotický most, královský hrad s freskami a muzeem) hojně navštěvována Orlická přehradní nádrž; z historických sídel pak především půvabný zámek Orlík nad Vltavou a impozantní Zvíkov, právem označovaný za „krále českých hradů.“

Turistický magnet města Strakonic tvoří mohutný hrad (dnes národní kulturní památka) ze 13. století, tyčící se na soutoku Otavy a Volyňky, jenž hostí pozoruhodnou expozici Muzea středního Pootaví. Město Blatná proslulo nejen pěstováním růží, ale i zámkem s anglickým parkem; další romantickou památkou je hrad Helfenburk u Bavorova.

V podhůří Šumavy při staré Zlaté stezce leží Prachatice – městská památková rezervace s renesančními domy s bohatou sgrafitovou výzdobou i zachovalým opevněním. Na území prachatického okresu se též nachází národní přírodní rezervace Boubínský prales, tvořená zbytkem původních šumavských lesů. Nejstarší stromy dosahují stáří až 400 let! Tímto ojedinělým přírodním zákoutím vede naučná stezka.
Také České Budějovice, na soutoku Malše s Vltavou, jsou městskou památkovou rezervací. Náměstí Přemysla Otakara II. s barokní Samsonovou kašnou a radnicí lemují skvostné domy; ovšem za zhlédnutí stojí i městské opevnění či vyhlídková Černá věž. Z  církevních staveb Českých Budějovic jmenujme alespoň starý dominikánský klášter s kostelem Obětování P. Marie a chrám sv. Mikuláše. Nedaleká Hluboká nad Vltavou, původně gotický hrad přebudovaný na romantický zámek ve stylu tudorovské gotiky, náleží k nejkrásnějším svého druhu v České republice. Ani milovníci lidové architektury tu nepřijdou zkrátka: na návsi obce Holašovice zhlédnou soubor dvaadvaceti usedlostí s krásnými štíty ve stylu lidového baroka, od roku 1998 na mezinárodním seznamu památek UNESCO.

Na téže prestižní listině kulturních klenotů světového významu je od roku 1992 zapsán areál státního hradu a zámku v Českém Krumlově – jeden z největších ve střední Evropě. Úchvatný komplex, malebně rozložený na vysokém skalním ostrohu obtékaném Vltavou, vznikal v rozmanitých stavebních etapách během 14. až 19. století. Zahrnuje čtyřicet budov soustředěných kolem pěti zámeckých nádvoří, a též zámeckou zahradu s letní jízdárnou, kaskádovou fontánou, několika pavilony a otáčivým divadlem. Dvojdílný Dolní hrad, obsahující Staré a Nové purkrabství, Máselnici a Eggenberskou mincovnu, je přístupný Červenou věží; na skále výše se tyčí původní Hrádek s renesančním palácem a velkou věží (bergfritem). Hlavní část areálu tvoří obdélný Horní hrad se dvěma nádvořími, jehož paláce skrývají nejcennější místnosti (jichž se uvnitř nachází celkem 300!). Krytý most Na plášti míří do prostoru Zámeckého divadla. Z interiérů vyniká Maškarní sál s iluzivní výmalbou J. Lederera z roku 1748, Gobelínový pokoj s cennou sbírkou tapisérií, Rožmberský pokoj, obrazárna s díly ze 17. století a Eggenberský sál se zlaceným kočárem.

Z ostatních památek českokrumlovského okresu zaslouží pozornost zejména zámek Rožmberk nad Vltavou a kláštery ze 13. století ve Vyšším Brodě a Zlaté Koruně. Vhodným rekreačním místem je vodní nádrž Lipno, zvaná „jihočeské moře.“ Na dominantní Kleť (1083 m), nejvyšší bod chráněné krajinné oblasti Blanský les, nyní vede lanovka.

Jindřichův Hradec, kouzelně rozložený u rybníka Vajgar, je právem označován za jedno z nejkrásnějších historických měst v České republice: půvabné staré domy, velkolepý hradní areál přestavěný na zámek i hodnotné církevní památky sem každoročně přitahují tisíce návštěvníků. Neméně obdivovaná je Třeboň v tiché, zadumané krajině rybníků – chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, biosférické rezervaci UNESCO. Dva zámky, klášter, kostel a historické domy připomínají renesanční minulost města Dačice, které má i „cukrové prvenství“: v 19. století tehdejší majitel panství podporoval rozvoj cukrovarnictví a v čele dačické rafinerie tehdy stál Jakub Kryštof Rad – vynálezce cukru prvně zformovaného do tvaru kostek. Jihozápadně od Dačic stojí pěkný hrad Landštejn i městská památková rezervace Slavonice.
Pouhých deset kilometrů od Jindřichova Hradce objevíme Stráž nad Nežárkou, městečko zbudované v místech staré osady při obchodní stezce, z jehož památek vyniká trojkřídlý, převážně barokní zámek se starší gotickou věží. Právě v něm prožila část života slavná česká operní pěvkyně světového významu Ema Destinnová (1878–1930). Do Stráže se umělkyně nastěhovala v roce 1914 a pobývala tu nejprve s barytonistou arabského původu D. Gillym, s nímž se sblížila při americké inscenaci Pucciniho opery Děvče ze zlatého Západu.

Své jihočeské sídlo prý Destinnová přímo zbožňovala a náležitě se postarala o jeho zvelebení. Dvanáct místností v prvním patře nechala přepychově zařídit – jídelnu zdobily intarzované skříně a vzácný porcelán, rohovou místnost zase nábytek z paroží. Nechyběl ani salon s velkou sbírkou hudebních nástrojů, bohatě vybavená knihovna či Napoleonský sál. Poněkud morbidní podívanou skýtala klenutá podvěžní „místnost hrůzy“, střežená lidskou kostrou, přezdívanou Ivánek. Zámek také změnil vnější vzhled: přibyla nová balustráda i venkovní schodiště a též ožil přlehlý park.

Araba Gillyho v srdci Destinnové časem nahradil mladý lesník, a pak francouzský dirigent George Lapeyre, který také zavítal do Stráže. Ale Ema se chtěla provdat jen za Čecha – vždyť v minulosti odmítla nabídku k sňatku od italského pěvce Carusa, s nímž tvořila skvělý umělecký pár!Její konečná volba životního partnera – o dvacet let mladšího leteckého důstojníka Josefa Halsbacha – však byla osudovou chybou. Vypočítavý mladý muž světáckých způsobů k umělkyni pronikl na základě leteckých snímků strážského zámku a předstíral vášnivé city. Stárnoucí žena, uvyklá na obdiv publika i kolegů, této iluzi o pozdní romantické lásce uvěřila a provdala se za něho. Ale už brzy po svatbě, jež se konala dne 19. září 1923 na zámku ve Stráži, Halsbach odhodil zamilovanou masku a ukázal pravou tvář: začal se chovat arogantně, dělal dluhy a jmění Destinnové se rychle tenčilo... Dřívější lákavé nabídky k turné, které dostávala v dobách své slávy, již nepřicházely; zkoušela tedy vyučovat zpěv, ale ani v tom neměla úspěch. Na počátku roku 1930 se jí znenadání zhoršil zrak a při lékařském ošetření v Českých Budějovicích ji ranila mrtvice. Zčásti ochrnula, z bezvědomí se neprobrala a skonala jako dvaapadesátiletá...

Stálá expozice věnovaná životu a dílu Emy Destinnové je od roku 2006 zpřístupněna v pěti místnostech pravého křídla přízemí zámku ve Stráži. Zájemci si mohou prohlédnout exponáty zapůjčené ze sbírek Národního muzea v Praze, nabízející průřez životem této pěvecké legendy (divadelní kostýmy, dobové fotografie, kopie dopisů). Panely na chodbě přibližují historii zámku i oblíbená místa E. Destinnové v okolí, zatímco ve věži překvapí napodobenina kostlivce Ivánka.
Ivana Mudrová