Karlovarský kraj leží nejdále na západ od hlavního města Prahy a  v nejzápadnějším cípu České republiky – v takzvaném „lázeňském trojúhelníku,“ tvořeném trojicí slavných českých lázní: Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně. Na jeho území se však nacházejí i další lázeňská zařízení, stejně jako krásné přírodní scenérie (Chráněná krajinná oblast Slavkovský les, Doupovské vrchy...) i četné historické památky. Karlovarský kraj zčásti sousedí se Spolkovou republikou Německo, s níž se dělí o pohoří Krušné hory. Tři okresy nesou jména tří velkých měst – Karlových Varů, Sokolova a Chebu.

Karlovy Vary, největší české lázně jejichž horké zřídlo podle legendy objevil sám císař Karel IV., patří k nejznámějším v Evropě. Dvanáct zachycených teplých minerálních pramenů z osmdesáti je využíváno především k pitným kúrám, ale i k dalším procedurám (koupele, masáže či inhalace), na nichž se též podílí vřídelní sůl a rašelina. Léčí se tu poruchy zažívacího i pohybového ústrojí, výměny látkové, diabetes, dna, onkologická onemocnění a řada dalších chorob. Proslulé jsou ovšem i chutné karlovarské lázeňské oplatky, podobně jako bylinný likér Becherovka.
Další lázně – specializované na léčbu onemocnění pohybového ústrojí – se nacházejí v Jáchymově pod Krušnými horami (využívanými také k zimním sportům a rekreaci). Z přírodních skvostů okresu Karlovy Vary vyniká chráněný přírodní útvar Svatošské skály, Šemnická skála a Skalky skřítků, opředené pověstmi; z historických památek pak zejména Bečov nad Teplou s velkolepým relikviářem sv. Maura, starobylý klášter Teplá a romantická zřícenina Andělská Hora.
V Sokolově, hlavním městě dalšího z okresů Karlovarského kraje, stojí za zhlédnutí zámecká muzejní expozice (vývoj hornictví a dějiny regionu) i četné církevní stavby a historické domy; zatímco v Lokti nejvíce upoutá malebný gotický hrad a krásně opravené městské jádro. Chodov proslul výrobou růžového porcelánu. Příjemná pěší vycházka z obce Krásno směřuje buď na pitoreskní rozhlednu nebo k technické památce – umělému vodnímu kanálu.
Nejstarší památkou starobylého Chebu – městu vévodícímu třetímu z karlovarských okresů – je původně románský hrad, přestavěný císařem Friedrichem I. Barbarosou v sedmdesátých až osmdesátých letech 12. století v takzvanou falc. Toto císařské sídlo s palácem a kaplí je jediné svého druhu v České republice. Za zhlédnutí ovšem stojí i soubor domů na chebském náměstí Krále Jiřího z Poděbrad (hlavně blok hrázděných staveb zvaný Špalíček), dominikánský klášter či kostely sv. Kláry, sv. Mikuláše a sv. Bartoloměje. Krajské muzeum nabízí sbírky zaměřené na historickou událost, úzce spjatou s  městem – vraždu vojevůdce Albrechta z Valdštejna v roce 1634.
Ve Františkových Lázních, jež byly v roce 1992 také vyhlášeny městskou památkovou rezervací, se léčí hlavně choroby srdce a krevního oběhu, pohybového ústrojí a gynekologická onemocnění  (včetně neplodnosti, k čemuž dodnes vydatně „napomáhá“ slavná bronzová socha chlapečka s rybou, opředená půvabnou pověrou: prý každá pacientka, jež se dotkne palce jeho levé nohy, brzy otěhotní!). Léčba zahrnuje zábaly, slatinné a plynové uhličité koupele i injekce.
Mariánské Lázně se svými půvabnými kolonádami, domy, církevními stavbami a parky jsou vyhledávaným lázeňským i kulturním centrem od 19. století. Zdejší léčivé uhličité kyselky pomáhají navracet zdraví formou klasických i moderních procedur (koupele, pitná kúra, plynové zábaly, injekce, inhalace) a přinášejí úlevu hlavně nemocným trpícím onemocněním ledvin, močových cest, metabolismu, dýchacího ústrojí a podobně. Nejznámějšími zřídly jsou Křížový a Ferdinandův pramen. Oproti tomu Lázně Kynžvart (v jejichž blízkosti lze navštívit i efektní zámek se sbírkami i parkem – někdejší sídlo rakouského kancléře knížete Metternicha)  pomáhají dětským pacientům postiženým kožními chorobami či trpícím problémy horních cest dýchacích.
Chebský okres se dále pyšní hodnotným souborem lidové architektury (vesnice Doubrava u Lipové, Salajna a další) a řadou přírodních celků, z nichž některé jsou unikátní a v minulosti upoutaly i mnohé osobnosti (například německého básníka J. W. Goetha). Pouhých pět kilometrů severovýchodně od Františkových Lázní se můžeme od parkoviště v obci Hájek vydat pěšky po upravené naučné stezce do Národní přírodní rezervace Hájek–Soos, vyhlášené v roce 1964 na ploše 221 hektarů. Nenáročná okružní trasa prochází rašeliništěm po dřevěných chodnících a umožňuje pozorovat vzácný přírodní úkaz doznívající vulkanické činnosti: takzvané mofety. Jde o nálevkovité prohlubně vytvořené kysličníkem uhličitým unikajícím z puklin v podloží. V takovýchto miniaturních kráterech divoce bublá a vystřikuje bahno, což připomíná skutečnou sopečnou erupci. Právě proto se mofetám říká i bahenní sopky. A v horkých letních měsících, kdy bahno vysychá, se z prázdných prohlubní ozývá zvláštní hlasité syčení!
V rámci areálu si lze prohlédnout i muzeum seznamující s přírodou Chebska a přírodní rezervací Soos, dále malý zoopark (záchrannou stanici pro ohrožená zvířata) i novější „Jurský park“ s expozicí paleontologie, reprodukcemi obrazů Z. Buriana a modely ještěrů.
Na závěr naší malé procházky krajem „lázeňského trojúhelníku“ si přiblížíme jednu z méně známých, ale pozoruhodných památek, jež se poměrně nedávno dočkala obnovy a připomíná i velkého českého literáta Karla Čapka. Navštívíme obec Chyše, ležící zhruba pětadvacet kilometrů jihovýchodně od Karlových Varů, o níž nejstarší historické zprávy pocházejí již z druhé poloviny 12. století. Pozdější držitel Odolen, připomínaný v letech 1254–1292, je pokládán za zakladatele rodu Pětipeských. Jeho potomci vlastnili Chyše až do roku 1354. Od 15. do 16. století náležely Burianovi z Gutštejna, který dal zbudovat hradby i klášter se špitálem, zatímco za Mikuláše z Lobkovic v roce 1578 byl zdejší původně gotický hrad přeměněn v renesanční zámek.
V 18. století, za Anny Ludmily Kolovratové–Krakovské a jejího manžela Karla Jiřího Michny z Vacínova, vyrostl na městském vrchu Špičáku velký barokní chrám, a také zámek se dočkal úprav v barokním slohu. Tehdy vznikly nejkrásnější místnosti s hodnotnou štukovou výzdobou (Mušlová hala a salon s cennou nástropní malbou od P. Brandla). Důležitý předěl přinesl rok 1766, kdy panství v koupil v dražbě hrabě Prokop I. Lažanský z Bukové. V chyšské linii pak majetek zdědil Prokop II. a po něm Prokop III., který dal v letech 1856–1858 zámek přestavět podle projektu pražského architekta I. Ullmanna ve stylu tudorské pseudogotiky. A „anglický vzhled“ má tento objekt dodnes. Po druhé světové válce byl zkonfiskován státem a využíván jako správní budova a učiliště; po roce 1979 ale zůstal opuštěn a zchátral. Záchrana přišla po roce 1996, kdy zámek zakoupili manželé Vladimír a Marcela Lažanští, kteří vynaložili značné úsilí i finanční prostředky na obnovu celého areálu (včetně parku) a jejichž zásluhou byl roku 1999 také zpřístupněn.
V opravených interiérech lze zhlédnout i stálou expozici, věnovanou slavnému českému spisovateli Karlu Čapkovi (1890–1938), který v Chyších působil v roce 1917 jako domácí učitel třináctiletého hraběcího synka Prokopa Lažanského. Zámek s jeho obyvateli i okolím pak díky tomu vstoupily i do literatury: objevují se nejen v próze Na zámku ze souboru Trapných povídek, ale i v Povídkách z jedné kapsy (ve Zločinu na poště vystupuje postava starého hraběte; Modrá chryzantéma „vykvetla“ v nádražní zahrádce v Lubenci u Chyší). Také protiválečný román Krakatit z roku 1923 se zčásti odehrává na zámku, jehož popis zčásti odpovídá této Čapkově životní mezihře. A drasticky vylíčený ničivý výbuch prokazatelně souvisí se skutečnou katastrofou v plzeňském Bolevci, kde právě v roce 1917 explodovala muniční továrna...  Spisovatelův dávný pobyt v Chyších v současnosti připomíná kromě muzea i vkusná busta před zámkem.
Text Ivana Mudrová