Na Starém Městě pražském, jen pár minut chůze od Karlova mostu, se mezi Mariánským náměstím a Karlovou a Křižovnickou ulicí rozkládá monumentální historický areál zvaný Klementinum. Tato největší jezuitská stavba v Praze vyrostla převážně v 17. a počátkem 18. století na ploše zhruba dvou hektarů v místech staršího dominikánského kláštera a dalších domů. Impozantní vzdělávací komplex zahrnoval církevní stavby, učebny, kolej, knihovny, hvězdárnu, tiskárnu i hospodářské budovy. A nechybělo ani divadlo! Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 naštěstí zůstala tradice vzdělanosti v Klementinu stále zachována: v současnosti zde sídlí  Národní knihovna České republiky, jež opatruje mnoho vzácných rukopisů a tisků. V rámci prohlídky lze zhlédnout i některé interiéry jako barokní knihovní sál či Zrcadlovou mariánskou kapli (se zrcadly i skvostnou freskovou výzdobou). Přístupná je i Astronomická věž, jejíž vrcholek zdobí kovový Atlant, nesoucí Vesmír. Tato více než dvoumetrová plastika pochází z dílny barokního sochaře M. B. Brauna.

Z podnětu německého učence Josepha Steplinga (1716–1778) byla v Klementinu již roku 1751 zřízena hvězdárna, jež se aktivně zapojila do přírodovědného průzkumu Čech (a konávala se tu pravidelná meteorologická pozorování, jež pokračují doposud) .Tento velký astronom, matematik a fyzik v Klementinu přednášel matematiku a fyziku nejprve jako profesor (propagoval newtonovskou fyziku), a po roce 1753 zde působil jako ředitel matematických a fyzikálních studií. Jeho klasicistní mramorový pomník se sochou truchlícího Amora, jehož autorem je pražský sochař Ignác František Platzer, spatříme dodnes v průjezdu na jednom z nádvoří, v blízkosti Zrcadlové kaple.

K historické budově Klementina se také váže několik pověstí, z nichž nejznámější se týká ukrytého starého pokladu. V roce 1773, kdy papež Kliment XIV. zrušil jezuitský řád,  museli také obyvatelé Klementina opustit zdejší rozsáhlé prostory. Příslušníci  řádu však doufali v návrat, a proto údajně učinili tajná opatření, aby úřední komise, jež měla zabavit jejich značné jmění, našla pouhý zlomek bohatství...

Tehdy prý nedaleko vltavského břehu bydlel chudý zedník. Jednoho večera ho navštívili neznámí muži v černých pláštích. „Máme pro tebe dobrou práci,“  pronesli stroze.„Nesmíš se však na nic vyptávat, a když budeme spokojeni, dostaneš  slušně zaplaceno!“Co chudákovi zbývalo? Peníze potřeboval, a tak vzal náčiní a následoval podivné návštěvníky do přistaveného kočáru. Sotva se vůz rozjel, jeden z mužů mu zakryl oči šátkem. Kočár drkotal po dláždění, až vjel do jakéhosi nádvoří a zedník uslyšel, jak se otvírají vrata. Stále poslepu ho pak vedli do domu, dlouhou chodbou a po schodech dolů. Když mu sňali pásku z očí, poznal, že je ve sklepení. Muži ukázali do místnůstky, v níž ležely železné bedny a přikázali: „Vchod do tohoto sklepení zazdíš tak, aby nikdo nic nepoznal!“ Zedník se dal do práce a zakrátko byl hotov. Dostal hrst zlaťáků a byl rád, že ho bez úhony dovezli domů.

Když se po čase rozkřiklo, že jezuité byli vyhnáni, zedník se dovtípil, že pomáhal ukrýt jejich bohatství. Vypravil na radnici a vylíčil svůj noční výlet. Radní mu nevěřili, ale nakonec přece sestoupili do klementinských sklepů – nic však nenašli. Jezuité zahladili stopy... Pro poklad se však nevrátili, a tak v podzemí Klementina leží dodnes.

Jiná pověst z novějších časů se vztahuje k osobě učeného Edmonda Campiana (1540–1581), někdejšího profesora rétoriky, filozofie a teologie, působícího v Klementinu. Pocházel z Londýna, ale opustil anglikánskou víru  i Anglii a stal se katolíkem. Na kontinentě vstoupil do jezuitského řádu a vystudoval; v roce 1579 byl v Praze vysvěcen na kněze (a také založil první českou mariánskou družinu). Do své vlasti se posléze vrátil v přestrojení za obchodníka, aby tajně nábožensky působil mezi lidem. Jeho činnost však byla odhalena, Campian uvržen do vězení a tam krutě mučen. Jelikož se odmítl vzdát své víry, byl na rozkaz královny Alžběty oběšen a rozčtvrcen (proto je zobrazován s oprátkou na hrdle i nožem). V 19. století byl blahoslaven a roku 1970 prohlášen za svatého. V Klementinu, kde prožil asi nejšťastnější období života, zůstaly nejen Campianovy portréty a jezuitský klobouk, ale také se sem prý vrací jako duch a zjevuje se v Křižovnické chodbě.
Ivana Mudrová