Půvabné město Jilemnice, ležící zhruba osm kilometrů od Vrchlabí v západním podhůří Krkonoš, bývá právem označováno za pomyslnou bránu do nejvyšších českých hor. Vzniklo pravděpodobně na počátku 14. století jako centrum štěpanického panství, náležejícího rodu Valdštejnů, jež o dvě století později proslulo plátenictvím. Slibný rozvoj městečka bohužel narušila třicetiletá válka, za níž v roce 1634 Jilemnici vypálili Švédové.

Lepší časy nastaly až v roce 1701, kdy panství získal hraběcí rod Harrachů. Noví majitelé zavedli důležité změny, jež ovlivnily zdejší plátenictví: z ciziny dovezli kvalitnější lněná semena, založili bělidla, především však povolali odborníky ze zahraničí, aby lépe vyškolili místní obyvatele. Len se zde zpracovával podomácku i v hraběcích manufakturách a výsledek předčil očekávání – na přelomu 18. a 19. století již neměly jilemnické příze konkurenci!

Současně s hospodářským rozkvětem přišel stavební rozmach a přízemní domky nahradila kvalitnější roubená i zděná zástavba. V letech 1729–1736 vyrostl v místech starého kostela sv. Vavřince, připomínaného již ve 14. století, vrcholně barokní chrám téhož zasvěcení podle projektu stavitele Jana Jiřího Aichbauera (umělce spřízněného se slavnými Dienzenhofery). Jeho vnější podoba bohužel utrpěla při velkém ohni; skvostný barokní interiér však můžeme obdivovat doposud. Rubem jilemnického podnikání byly zmíněné časté požáry – ten největší v roce 1788 ve městě zničil více než sto domů! Plamenům padla za oběť i původní radnice, již nahradila současná stavba ve stylu klasicismu. V 19. století objekt navíc získal třicetimetrovou věž a unikátní „opakovací hodiny“, které odbíjejí ve třech tónech každou čtvrthodinu. Svérázným souborem roubených domků je takzvaná Zvědavá ulička, jež své pojmenování získala díky posunutí chalup o jedno okno do komunikace – prý aby obyvatelům nic důležitého neuniklo!
Jinou památkou je jilemnický trojkřídlý zámek, původně renesanční, jenž vyrostl na místě gotické tvrze vypálené při švédských nájezdech. V roce 1716 bylo sídlo obnoveno rodem Harrachů, avšak jeho nynější pseudorenesanční podoba s dvěma nárožními věžemi a členitou fasádou pochází až z roku 1892. Od padesátých let 20. století zde sídlí muzeum, založené v roce 1891 zásluhou ředitele jilemnické dívčí školy Jáchyma Metelky a učitele Jana Buchara. Stálá expozice seznamuje s historií a národopisem Krkonoš i s počátky lyžování v českých zemích. První lyže totiž zavedl roku 1892 jako pracovní pomůcku lesních dělníků právě hrabě Harrach. O dva roky později v Jilemnici vznikl Český krkonošský spolek Ski, neboť „prkénka“ sloužila nejen k práci, ale i k zábavě. A Jilemnice byla skutečnou kolébkou českého lyžování, neboť odchovala řadu sportovců jako Bohumila Hanče, Jaroslava Cardala, Evu Paulusovou, Stanislava Henycha či Květu Jeriovou-Peckovou... Zlatý hřeb zámecké expozice tvoří kouzelný Metelkův mechanický betlém a unikátní lněná příze: 296 metrů ručně tkaného vlákna o hmotnosti jeden jediný gram!
Další pozoruhodnosti Jilemnice si zájemci mohou prohlédnout při procházce naučnou stezkou, jež měří 7,5 kilometru a začíná na Masarykově náměstí, které proslulo i jinou atrakcí: každoročně v zimě tu pod rukama obratných výtvarníků vzniká obří, až osmimetrová sněhová socha Krakonoše. Legendární Krakonoš, česky dříve zvaný Rýbrcoul a německy Rübezahl, se v pověstech poprvé objevil již během 15. století. Tento tajemný horský duch v minulosti míval různou tvář. Němečtí horalé si ho nejčastěji představovali jako zlého obra s kyjem v ruce či démona, jenž dokázal v mžiku rozpoutat hroznou sněhovou vánici a zahubit vše živé. Česká menšina žijící v Krkonoších si tuto děsivou postavu naopak polidštila a proměnila v dobrotivého čaroděje, pomáhajícího chudákům. Jméno Krakonoš sice vzniklo uměle, teprve v 19. století, avšak rychle se vžilo.
Mocný pán hor se stal inspirací literárních i výtvarných děl a populární zůstal dodnes. A každý, kdo v zimním období zavítá do Jilemnice, může na Masarykově náměstí obdivovat jeho sněhovou sochu až do oblevy.
Ivana Mudrová