Stará pražská anekdota říká, že český venkovan se od Pražana pozná podle toho, že díky svatojánským poutím zná přesný počet soch na mostě (tj. třicet). To však již neplatí! Díla sochařských mistrů tu nyní svorně obdivují nejen obyvatelé českého hlavního města a lidé žijící mimo Prahu, ale i četní návštěvníci ze zahraničí. Nedéle stojící sochou na Karlově mostě je svatý Jan Nepomucký, dílo sochaře Jana Brokofa ze 17. století. Tyčí se na pravé straně mostu (směrem od Staroměstské mostecké věže) mezi devátým a desátým pilířem. Volnou předlohou působivé bronzové plastiky byl terakotový model vídeňského sochaře M. Rauchmüllera, podle níž Brokof zhotovil pro Matyáše Bohumíra Wunschwitze první dřevěnou sochu. Brokofovo dílo roku 1683 odlili do bronzu, osadili na Karlův most a na podstavec umístili reliéfy s výjevy ze světcova života. Zlatě vyhlazená místa na nich nesou stopy dotyků nesčetných návštěvníků, kteří skálopevně věří, že nosí štěstí.

Chceme-li se s minulostí slavné památky i její uměleckou výzdobou seznámit důkladněji, neměli bychom opominout návštěvu Muzea Karlova mostu, nově otevřeného k 650. výročí v sálech někdejšího špitálu řádu křižovníků s červenou hvězdou (a zčásti i v podzemních prostorách kostela sv. Františka), v blízkosti Staroměstské mostecké věže. Expozice poutavě přibližuje vznik a výstavbu Karlova mostu i jeho předchůdců (včetně modelů a dobových vyobrazení), ale také práci ve středověké stavební huti nebo kult sv. Jana Nepomuckého. Z vystavených uměleckých děl vyniká Puchnerův oltář z 15. století.

Karlův most opřádá i řada pozoruhodných pověstí. Jedna z legend vypráví o době, kdy český král Václav IV. nechal z mostu svrhnout svatého Jana Nepomuckého. Ještě téže noci se údajně zřítil mostní oblouk přesně v místech, kde byl mrtvý světec vhozen do vln. Podle pověsti upělo na Karlově mostě prokletí a snahy o opravy byly marné. Co se podařilo do večera postavit, druhý den ráno našli v troskách. Až se přihlásil stavitel, který předtím pobýval v cizině. Dal se s chutí do díla a navečer měl pořádný kus opraven. Nechtěl ponechat nic náhodě, a proto se rozhodl hlídat celou noc. Jakmile odbila půlnoc, ozvala se rána a vše, co opravil, se zřítilo do vody. Před vyděšeným mužem se zjevil ďábel, který úlisně navrhl: „Dílo dokončíš, když mi dáš toho, kdo první přejde po opraveném mostě.“ Stavitel váhal, ale nakonec souhlasil. Domníval se, že čerta ošidí. A hned druhý den si přinesl klec s kohoutem, jehož zamýšlel vypustit na opravený most. Stavební práce postupovaly už bez potíží a zakrátko byl most zase v pořádku...

Ale pekelník se ošálit nenechal! Proměnil se v zedníka a stavitelově těhotné manželce přinesl smyšlený vzkaz, že je s jejím mužem zle. Žena se vyděsila, vběhla na most – a přešla jako první! Po slavnosti, na níž všichni stavitele velebili, následovalo kruté vystřízlivění: jeho paní porodila mrtvé dítě a sama zemřela... Duše neviňátka se od té doby vznášela nad mostem a nenalézala klidu. A lidé tu prý slýchávali prapodivné kýchnutí. Netušili však, že zakleté nemluvně marně čeká na správnou odpověď: „Pozdrav pánbůh!“ Teprve po mnoha letech šel po mostě prostý venkovan a jak byl zvyklý na vsi, po kýchnutí pronesl kýženou větu. A duše nenarozeného děcka byla konečně vysvobozena.

Ivana Mudrová