Vejce je prastarým mystickým předobrazem zrodu nového budoucího života. Je ústředním symbolem svátků jara a nestalo se jím jenom proto, že je je slepice po dlouhé zimě konečně začaly pořádně snášet. Vejce od pradávna představuje věčnost i zrození, příslib znovuzrození, jedinečnou schránkou budoucího života. Je jedním z nejmagičtějších symbolů prakticky všude na světě a jaro a Velikonoce bez vajec jsou v České republice prostě nepředstavitelné.

V nejrůznějších podobách tvořila vejce důležitou součást svátečního velikonočního jídelníčku. Existuje u nás mnoho variant tradičních vaječných jídel – směsí z vajec, bílého pečiva a zelených bylinek se nadívá tradiční pečený beránek či kůzle, nebo se do směsi přidává nadrobno nakrájené uzené maso a peče se samostatně. Celými vařenými vejci se plní tradiční sekaná pečeně, která po rozkrojení vypadá velmi malebně. Bez vajec se samozřejmě neobejde ani tradiční sváteční pečivo. Jsou to hlavně mazance ze sladkého kynutého těsta, bochníčky plné mandlí a rozinek, kulaťoučké a žluťoučké jako sluníčko. Žlutou barvu a tím symbolicky i budoucí prosperitu zajišťovaly jednak čerstvé žloutky přidávané do těsta, ale také vzácný šafrán. Na mazancích se šetřit nesmělo – a také se zpívávalo: Jaký je to mazanec, bez koření, bez vajec?

Magické schopnosti vajec ještě umocňovalo jejich barvení, zdobení a malování, které dříve zdaleka nemělo jenom funkci ozdobnou. Bylo to umění, které zdaleka neovládal každý, zdobení vajec bylo výsadou žen, mnohdy uznávaných specialistek a profesionálek. Od nich se učily šikovné dívky, které zhotovovaly kraslice pro své milé. Barvená vajíčka se totiž v minulosti nekupovala, ale rozdávala. Vzory a ornamenty představovaly jakýsi tajný kód, použité barvy i znaky nebyly voleny náhodně a měly svůj význam, který byl znám i obdarovanému.

Malovaným vajíčkům se u nás říká kraslice. V některých slovanských jazycích znamená „krásné“ a „červené“ totéž, proto kraslice původně znamenala červené vejce. Červená byla a mnohde zůstala nejoblíbenější barvou – vždyť symbolizuje mládí, vitalitu, lásku, radost a vzrušení. Zato modrým vejcem dívka svého ctitele příliš nepotěšila, znamenalo to, že jejich lásce není přáno; modrá byla barvou odříkání. Žlutá symbolizovala hojnost, plodnost a bohatství. Zelená představovala naději, příslib, růst. Bílé vejce zůstat nemohlo, bylo považováno za „mrtvé“, a proto bylo třeba je oživit malováním. Černá, u Slovanů barva smrti, se téměř nepoužívala, jen na zvýraznění ornamentů.

Dnes se zdobí hlavně vejce vyfouknutá, a zvláště krásně nabarvené skořápky si pečlivé hospodyňky z roku na rok schovávají a opatrují. Dříve by něco takového bylo nemyslitelné. Kdyby totiž dívka podarovala chlapce sebekrásněji zdobeným výdunkem, byla by to urážka jeho mužnosti, protože vyfouknuté vejce symbolizuje zmar, prázdnými skořápkami se naopak zdobívala figurína Smrtky, která se v předjaří vynášela z vesnice pryč.

Dnes už jen málokterá dívka sama zhotovuje skutečnou kraslici, kterou by o Velikonocích obdarovala svého milého, dnešní dívky volí jednodušší techniky a mívají většinou vajíčka jednobarevná. Zachovala se však tradice maléreček, které stále ovládají staré a náročné techniky zdobení – batikování horkým voskem, vyškrabávání vzorů do barvy nebo polepování ústřižky slámy. A tak si dnešní lidé krásně zdobené kraslice většinou kupují, a doma, hlavně pro radost dětí, barví vajíčka tím nejjednodušším a přitom velmi tradičním způsobem – vařením ve slupkách cibule, která vajíčkům poskytne krásnou sytou červenohnědou barvu. Vejce přece na jaře nesmí zůstat bílé, je třeba ho oživit barvami.

Hana Tillmanová