|
Zámek Hrubý Rohozec vévodí
Turnovsku
Půvabný Český ráj (Geopark UNESCO)
se pyšní nejen kouzelnými přírodními scenériemi skalních měst, ale na jeho
území se nacházejí i četné historické památky. K nejzajímavějším zámeckým
sídlům, vybudovaným v těsné blízkosti města Turnova, patří Hrubý Rohozec.
V místech současného zámku
původně stával na pískovcové terase gotický hrad neznámé podoby, z něhož
se zachovala ve skále tesaná sklepení. Ani doba vzniku a stavebníci tohoto sídla
nejsou bezpečně známi. Jméno „z Rohozce“ totiž jako svůj přídomek shodně uvádělo
koncem 13. a počátkem 14. století hned několik členů šlechtického rodu
Markvarticů. Někteří historikové pokládají za zakladatele hradu Jaroslava
z Ralska, připomínaného ve druhé polovině 13. století, jiní odborníci jeho
syna Havla přezdívaného Ryba, písemně zmiňovaného v letech 1316–1322.
První významná přestavba staršího
hradu na pohodlnější zámek proběhla v letech 1513–1516 za Krajířů
z Krajku. Další výrazné stavební změny se uskutečnily v době, kdy byl
Hrubý Rohozec v majetku Vartemberků, a posléze v sedmnáctém i
devatenáctém století za Desfoursů, jimž zámek patřil až do roku 1945.
S tímto rodem byl spřízněn Karl Des Fours Walderode, jehož restituční
nárok v devadesátých letech vyvolal značný rozruch. Po válce jako občan
německé národnosti přišel o majetek na základě Benešových dekretů a posléze
emigroval. Když mu v roce 1992 ministerstvo vnitra vrátilo československé
občanství, zažádal o vydání rodového majetku. Soudní spory se táhly třináct let
především kvůli svědectvím, že tento šlechtic (i někteří jeho příbuzní) za
války spolupracoval s nacisty. Složitá restituční pře bohužel není
uspokojivě vyřešena dosud, neboť o mimosoudní vyrovnání po mezitím již zesnulém
Karlovi Des Fours Walderode v současnosti usiluje jeho dědička, rakouská
občanka Johanna Kammerlander.
 Od spletitých soudních jednání však
raději obraťme pozornost k nynější tváři Hrubého Rohozce. Zámek během
staletí prošel pěti rozsáhlými stavebními změnami, a proto zde v pestré
směsici najdeme prvky rané i vladislavské gotiky, renesance, baroka i
romantické novogotiky. Ale na půvabu to neubírá – naopak! Pro návštěvníky jsou
zpřístupněny dva hlavní prohlídkové okruhy. První prochází prvním poschodím
objektu, zahrnuje čtyři místnosti s původním zařízením a seznamuje s vývojem
kultury bydlení a odívání od renesance po klasicismus. Navazující trasa velkého
okruhu ve druhém patře pak představuje další slohy až do počátku 20. století.
V barokní zámecké kapli Nejsvětější Trojice, jejíž podoba pochází
z roku 1675 a vznikla přestavbou původně gotického paláce, se konají
svatební obřady. Uvnitř zaujme oltář s obrazem P. Marie či prostora
původní kaple se sklípkovou klenbou. Barokní kruchta nese cenné varhany z 18.
století.
Za návštěvu stojí i zámecký park,
v němž kromě vzácných stromů, keřů a hezkých zákoutí s lavičkami objevíme
i volně stojící sochy – nádherné ukázky lidového umění, vystavené pod širým
nebem jako v lapidáriu. Zvlášť zajímavý je pomník dcer manželů Doldovských
– krásné pískovcové sousoší, připisované kameníkovi Ignáci Martinci ze
 Sestroňovic, přenesené z Turnova (z místa nazývaného „U Matičky
Boží“). Zobrazuje dvě mladé dívky jako družičky zdvihající obraz Panny Marie.
Na podstavci tohoto působivého uměleckého díla jsou vytesány reliéfy sv. Jana
Nepomuckého, Antonína Paduánského a sv. Anny a starobylý nápis, jenž hlásá, že tato
socha byla postavena v roce 1844 Antonínem a Marií Doldovskými pocházejících
z Liberce a Hrubé Skály na památku jejich dvou předčasně zesnulých dcer.
Na půvabný park navazuje zhruba
čtyřkilometrová zámecká naučná stezka, kterou ocení milovníci pěších výletů.
Mohou se po ní vydat do bývalého hradního příkopu, odkud se otevírá romantický
pohled na skálu se zámkem, nebo i pokračovat dále údolím řeky Jizery kolem přírodních
zajímavostí i pěkných ukázek lidové architektury až na hlavní náměstí v
Turnově.
Ivana Mudrová
| 
